Jak mi syn splnil sen

Na šicím stroji šiju od svých 5ti let. Nejdřív na babiččině Singrovce, samozřejmě šlapací. Nejdřív jsem musela prošívat noviny bez nitě, abych se naučila šít rovně a taky šlapat! To byla radost, když mi babička navlékla nit do stroje, ale vzápětí ji vytáhla se slovy:"Tak holka a teď ty". Nevím, kolikrát jsem ji navlékala, než se mi to opravdu povedlo, ale už ten samý den jsem ušila takovou manžestrovou perelínku pro panenku - bylo to jednoduché, jen čtverec s dírou uprostřed a zapínání bylo na patentky. Ale babička mi ukázala, abych ji udělala dvojitou a obrátila, takže i kraje byly začištěné. No a okolo krku jsem ji obšila obnitkou, jak mi babička poradila. A tak to vlastně všechno začalo, ta moje vášeň pro šití.

Svůj první stroj elektrický - Veritasku, jsem si koupila za peníze z brigády v 15ti letech a slouží mi už 48 let. Nejdřív jsem šila na sebe podle střihů z Burdy. Tenkrát se časopisy těžko sháněly a stály téměř 95,-Kč, to bylo pro mě opravdu hodně, ale vždycky jsem někoho uprosila, kdo mi časopis koupil. Ušila jsem si i všechny šaty do tanečních a dobře si dnes vzpomínám, jak jsem prosila mamku, aby mi koupila látku na perelínu. Taťka už to nemohl poslouchat, vzal peněženku a těch 240,- Kč na látku mi dal. Byla černá, z hrubě tkané látky a podšívku jsem si vybrala fialovou, saténovou - no satén stál 8,-Kč metr, to jsem si koupila ze svých a ještě jsem si z toho ušila i šaty do tanečních. Z podlouhlých korálků jsem na ně vyšila notovou osnovu a posléze noty, byl to začátek písničky skupiny Beatles "Perný den". Dokonce si ze mne muzikanti udělali legraci a podle not na šatech mi ji zahráli.

Když jsem se vdala a měla děti, bylo to fajn, že jsem uměla šít. Tenkrát na děti nic nebylo, co by se mi líbilo, tak jsem po nocích šila. První dva kluci se narodili 1,5 roku po sobě a mladší brzy dorostl staršího, tak jsem je strojila jako dvojčata. Když z oblečků vyrostli, dávala jsem je do bazaru, který probíhal každého půl roku. A měla jsem štěstí. Paní, která oblečení rovnala mne vždycky už informovala, že mám všechno prodané, maminky na to už čekaly a měly vybráno podle toho, co viděly na dětech, co nosily. A co teprve, když se mi narodila holčička, to byla radost, kousek látky a byla sukýnka... No a za to, co jsem utržila, jsem si hned zase nakoupila látky. Většinou "v hrabáku", tam se dalo koupit krásných látek za pár korun. To, že měly chyby, to mi nevadilo, spíš mě to bavilo vymýšlet, abych se s nimi vypořádala.

No a tak šel čas, sice mi nepřipadalo, že stárnu, ale že mi rostou děti. A dnes se mi splnil sen! Tedy nesplnil se mi sám, ale splnil mi ho syn. Jen jsem se zmínila, co si myslí, že bych si ráda koupila hračku o které sním už hodně let. Jeho reakce byla rychlá! "Ahoj Mamko vůbec už nepřemýšlej a objednávej. Rád ti ho koupím k vánocům, jsem tak rád, že máš do všeho chuť. Vůbec se ti nedivím a budu s toho mít taky radost a třeba mě naučíš taky šít a budeme šicí dvojka. S ovládám - programem na vyšívání - Ti rád pomůžu, přeci počítač ovládám, to víš. Prostě sedni a objednávej. Já už se taky těším. Martin"

A tak jsem si dnes, po mnoha e-mailech s paní Zuzanou Dvořákovou, která se mi tolik věnovala při výběru a jsem jí nesmírně vděčná, objednala vyšívací stroj Brother INNOV NV 750E a tolik se těším, až mi ve středu přijde. Jen nevím, jestli si mohu dovolit ho rozbali hned, až mi ho PPLka doveze! To bych asi neměla a měla bych počkat na Ježíška. JÁ JSEM TAK ŠŤASTNÁ, LIDIČKY. A tak mě napadlo, že se Vám se svým štěstím svěřím. Později napíšu, jak se mi vede a zda jsem vydržela nerozbalit balíček...

Alena